Historie Technických přestávek
Chtěla bych toto povídání začít poeticky, ale dávám přednost obnažené pravdě, ať je jakkoli prozaická. Takže... bylo, nebylo, byl jednou jeden ISC Buddy víkend. Pro ty z vás, kteří jste neměli takové štěstí, abyste tento terminus technicus poznali na vlastní kůži, vysvětlím. ISC, nebo-li Mezinárodní studentský klub, je organizace, která se stará o zahraniční studenty přijíždějící na ČVUT za krásami matičky Prahy a za delikátní chutí českého piva.
Buddík, český student, bývá pro svého zahraňáka prvním kontaktem s novým prostředím, společníkem pro kulturní a často i nekulturní trávení volného času. V naprosté většině případů se poprvé setkávají na letišti či nádraží. A konečně Buddy víkend je akce pořádaná jako poděkování buddíkům za jejich pomoc s organizací příjezdu zahraničních studentů.
Na jednom z takovýchto Buddy víkendů se tři dobří přátelé - Miško, Ruik a Kuča - za pomoci čarodějných lektvarů s různým zastoupením alkoholu dostali do kreativní nálady, ve které ti, kteří umějí psát, složí ty nejkrásnější verše, ti, kteří umí malovat, vytvoří ty nejlepší obrazy a ti, co nic neumějí, si najednou myslí, že umí všechno. Protože tři extraordinérní kluci, o kterých píšu, umí především vymýšlet skopičiny všeho druhu, vymysleli to nejlepší - tábor pro ty, kteří se i přes svůj věk odmítají vzdát léta a dětské hravosti.
Mnohé nápady zrozené v alkoholovém opojení vyprchají spolu s posledními stopovými prvky omamného prostředku v krvi. Nicméně tento nápad byl tak dobrý, že z něj naši tři hrdinové nevystřízlivěli, ale se vší vervou se vrhli do práce.
Jeden z nich zanedlouho odjel za modrým mořem, čerstvými pomeranči a prý i studiem na Krétu. Aby se zachovala síla magického čísla tři, musel být neprodleně nalezen někdo, kdo by chybějící mozek a srdce Miška Medveckého nahradil. Kuča si vzpomněl na zodpovědného kluka, u kterého bylo vzhledem na absenci vlasů možno předpokládat mozek velkého výkonu. Tím klukem byl Petr Musil. Organizaci první Technické přestávky, tehdy ještě bez přídomku letní, řešil Kuča, Petr, Ruik a přes email i Miško s Borlandem.
První Technická přestávka, TP 2004, se konala v Bělčicích, její hlavou byl Petr Musil. Druhé TPčko, TP 2005, se pro velký úspěch konalo taktéž v Bělčicích, tentokrát pod taktovkou Vyryho. U třetího ročníku, TP 2006, se působiště změnilo na Pivoň a velel mu Pivko.
V roce 2007 započala tradice zimních Technických přestávek, první z nich, ZTP 2007, se pod velením Miška Medveckého konala na Prenetu. Datum konání bylo stanoveno na poslední týden zimního zkouškového na ČVUT v Praze a ani do dnešních dní nebylo změněno.
Čtvrtá Technická přestávka a zároveň první, která měla ambici věnovat se jednomu zastřešujícímu tématu, byla TP 2007 v Chřibské. Pod vlivem informací zjištěných investigativní prací v terénu jsme téma celotáborové hry takřka přes noc změnili z Pohádkového putování na Limonádový Joe. Důvodem této zásadní změny na poslední chvíli bylo zjištění, že v Chřibské žijí dva fantastičtí veteráni známé české parodie - Limonádník Karel Fiala a krásná diva Květa Fialová. Oba byli tak hodní, že si na nás našli čas a vděčně se zapojili do spoluúčasti v táborové hře, ve které oba i po letech zdárně ztvárnili hlavní role.
Další zajímavostí této Technické přestávky byl fakt, že jsme ji nesměli nazývat svým pravým jménem, a proto jsme jí krkolomně říkali Txxx Pxxx. Proč? Věhlas tábora totiž začal být natolik velký, že o jeho vlastnictví projevila zájem neméně veliká a slavná studentská organizace (jen pro upřesnění, nejedná se o výše zmíněné ISC). Jak to ale bývá, mocní málokdy chápou, že síla některých věcí je nespoutaná, nezávislá na moci a hlavně, že není možné si ji jen tak přivlastnit.
Tato nejmenovaná organizace si neuvědomovala, že Technická přestávka je akce nadšenců, kteří jí věnují velkou část svého volného času, umu, ale především srdce, a bez jejich lásky k ní by nepřežila. Bylo zpochybněno autorství Miška, Ruika a Kuči, a tedy i jejich nárok na akci tohoto jména a protežovala myšlenku, že vznikla jako projekt této organizace. Soudní spor se vlekl téměř rok. Krátce před TP 2008 vyřkl soudce finální verdikt: "Technická přestávka je akcí nadšených jednotlivců a studentská organizace, která ji chce pokládat za vlastní, na ni nemá žádný nárok."
Oslava vítězství zdravého rozumu a pravdy v bytě Miška Medveckého na Lucemburské ulici v Praze byla šťastná, masová a dlouhá. První, koho zmohla únava, byl Miško. Následující den se zjistilo, že to nebyla únava, ale mononukleóza - daň za psychické vypětí spojené (nejen) se soudním sporem.
V dalším roce následují ZTP 2008 na horské chatě Webrovce a TP 2008 kousek od Blatné, obě pod vedením Pedra. Letní Přestávka byla celá věnována tématu Templářských rytířů, templářskému vínu a rybníku v táboře. Podle účastníků prý jedna z nejlepších, o čemž svědčí i plných 39 afterparty zaznamenaných na webových stránkách.
Na podzim roku 2008 vzniklo občanské sdružení Technická přestávka, o.s., jehož hlavní náplní je oficiální cestou zastřešovat Technické přestávky.
V roce 2009 jsme se na zimním TPčku ZTP 2009 poprvé dočkali skutečné zimy. V Hojsově Stráži, kde jsme šli pod velením Roberta Jiříka po stopách převaděčů přes hranice, byly metry sněhu.
Žižkin lyžuje na historicky první zimní Technické přestávce, ZTP 2006
Na TP 2009 se jelo do Božanova, téma koketovalo se žánrem fantasy, hlavní postava Bělokněžník byl vtělen do těla Pepy Hajase. Úkolem účastníků bylo pomocí cestování do různých historických období najít zakletou Bělokněžníkovu slečnu. Hlavním organizátorem byl opět Robert Jiřík.
Jedno prvenství má i loňské ZTP 2010, poprvé bylo plně v kompetenci zástupkyně něžného pohlaví - Elišky Bartůňkové. Tematicky bylo inspirováno špionáží a skvěle se povedlo. Nejmenované zdroje informovaly, že se jednalo o nejlepší Technickou přestávku vůbec. Pod vedením Elišky jsme se v létě vydali do Bělčic na TP 2010. Ano, do těch Bělčic, kde se konala první dvě TPčka. Cesta do Nového světa se vydařila, účastníci po odjezdu z El Išcína založili ve vnitrozemí osadu TýPí a - možná trochu neplánovaně - se na několik dní stali TýPíčany. Konečně ZTP 2011 se pod vedením Luboše Louženského konalo ve Škrdlovicích nedaleko Žďáru nad Sázavou.
Technická přestávka je zkrátka fantastickým únikem do časů dětství, do něhož se vracíme se vzpomínkovým optimismem. Proč ale vzpomínat, když všechno můžeme prožít ještě jednou? Dnes, zítra, tohle léto! Přestaňte snít a pojďte své sny prožívat. Těšíme se na vás!
Zuzka Krátka
